Historka XIII. - Selhání

Ahoj bojovníci,

tak jsem zase zpět. Dnes ani nevím, jak vám shrnout vše, co se poslední dobou dělo. Byla velká odmlka, protože jsem měla antibiotika, což jsem psala už v některém z předchozích článků. Cvičení tedy nepřicházelo v úvahu, ale jídlo jsem se snažila držet... No, snaha opravdu byla, ale přiznejme si. X dní jen v posteli, nic neděláte, nudíte se a z nudy co? Já jím, stejně jako ve stresu. Poslední dny na atb jsem se děsně rozežrala. Nejdřív klasické jídlo, ale pak se přidaly i sladkosti. :-( Hrozně mě to nas*alo.

Dobrala jsem atb a musela jsem dohánět v práci hodiny, abych alespoň tento měsíc měla nějakou výplatu. :-D Asi to někteří znáte. Takže na cvičení nebylo moc času, ale snažila jsem se aspoň dát do kupy stravu. Ovšem byla jsem maximálně demotivovaná, protože mě štvalo, že jsem takhle selhala. K tomu nějaké osobní starosti se synem ve škole, o kterých se tu nechci rozepisovat, což celé situaci moc nepomohlo.

V úterý jsem aspoň ráno cvičila 20 minut jógy pro zdravá záda (https://www.youtube.com/watch?v=3YLi_DfNtrk). Musím říct, že po tak dlouhé době jsem si při cvičení připadala zmuchlaná, jak papír od sekané. :-D Středa a čtvrtek teprve přišel ten pravý shon a stres, protože jsem byla řešit situaci ve škole na odboru školství, na úřadě řešit, proč mi nepřišly peníze, honem rychle podat daňové podání na poslední chvíli, protože jsem neměla všechny přílohy, atd. Řeknu vám, byl to masakr. Jak jsem vypadla z režimu, tak se musím přiznat, že tohle jsem nezvládla a řádně jsem to zajedla. :-(

Dnes jsem vstala a rozhodla jsem se zase začít s jógou. Takže jsem si dala, prý jemnou (jak pro koho :-D ), ranní jógu https://www.youtube.com/watch?v=Nb7_TQhtVec a pocit byl stejný, jako v úterý. Pak jsem dala ještě 6x10 dřepů s osou 5,5 kg, 2x10 výpadů na každou nohu, 2x10  stoupaní na špičky na každou nohu a závěrečné protažení. Celkem mě to vyřídilo, ale jsem ráda, že jsem zase začala. Věřím, že teď už to bude dobré. Cítím to v kostech. :-D Nakopnout se po těch atb bylo opravdu to nejsložitější.

Jinak jsem si kontrolovala míry a bála se, že zase budu mít min. 3 kg nahoře a k tomu několik cm. S údivem jsem dnes zjistila, že mám 76, 5 kg (9. 3. - 77, 3 kg) a co se cm týče, tak vše zůstalo stejné, jen pod prsy mám +1, 5 cm. Což mě trochu mrzí, ale zvládnu to znovu shodit.

Tímhle doznáním jsem vám hlavně chtěla říct, že někdy se situace prostě pose*e. Člověk může na chvíli ztratit motivaci, ale nic není ztraceno definitivně. :-) Stačí chtít a najít si zase ten důvod, proč to děláte. Já to zvládnu a věřím, že i vy. :-)

Tak hubnutí zdar, držte se a věřte si. :-)
Veronika

Komentáře

  1. Selhání bych tomu neříkal. Selhala bys, pokud by sis svůj výkyv neuvědomila, nebo ho beze slova přešla. Přiznat si chybu, to chce hodně fortelu. A přiznat ji veřejně, to by mělo znamenat i záměr ji napravit. :) Ale budiž ti to poučením do budoucna, že nemáš všude polykat bacily, pak to takhle dopadá. :D Ty klipy mě docela navnadily, takže si píšu do diáře, že bych se mohl taky trošku uvolnit a zameditovat si při józe. I když, někdy je po tom člověk víc utahanej, než po maratonu. :D To ale znamená efekt. :) Hezký, Verčo. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak určitě jsem se nakazila schválně, viď. :-D Jinak díky a potlesk za makání na sobě. :-)

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kdo jsem a komu je tahle stránka určena...

Historka I. - Začátek a motivační skupiny na FB

Historka 33. - Poslední tři tréninky