Historka XII. - Challenge accepted

Ahoj bojovníci,

tak jdu dnes ještě s jednou, krátkou historkou. Pod předchozím příspěvkem jsem dostala výzvu.
Aneb, dej tohle cvičení od Zuzky: https://www.youtube.com/watch?v=0TsaKAJ3NB8
Jako říkám si, jestli se Johny fakt náhodou nepodělal!? :-D Abych v tom nebyla sama, tak jsem samozřejmě vyzvala dítě. Ukázala jsem mu, jak se dělá který cvik. Nejdřív kňoural, že je srágora, že nechce být, jako Barney a že do toho nejde, ale nakonec se poddal. :-)
Pustili jsme video, postavili jsme se naproti sobě a s velkou odvahou jsme šli do toho. Odvaha odešla s prvním cvikem. :-D Přiznávám se narovinu, že jsem dělala jen "sumo" dřepy, protože prdel k zemi na jedné noze fakt nedostanu. Ještě jsem přitom volala, že "Králík v ohrožení, attention!" :-D :-D Vážně jsem se bála, kdy mu padnu do klece. :-D
Dejme tomu, že dřepy ještě šli a pár jsem jich zvládla, low jumping jacks v pohodě... Ale pak angličáky!? Proboha, vždyť nezvládám kliky! :-D Ok, dala jsem první, klik byl polovičatý, samozřejmě... Vyskočím, jdu na druhý, lehnu k zemi, koukám na dítě, které jede už asi třetí a říká: "Vždyť je to lehký, vstávej." Wtf, dělá si ze mě zadel? :-D Kouknu na monitor a Zuzka už jede další jumping jacks. Nějak záhadně se zvednu ze země a přidám se. Dítě v klidu, mě pálí stehna a už se zase chystá na dřepy. Dávám pauzu a jdeme se napít. Sípu, přemýšlím, jestli se pobleju (pardon), nebo ne. Filip mi oznámí, že si potřebuje jít natočit ještě vodu, tak mu odpovídám, že jsem to chtěla říct taky, ale přes lapání po dechu to nešlo. :-D
A jedeme dál, fakt se snažím toho dát, co nejvíc. Synátor po, asi, čtvrtém dřepu lehne na zem a říká něco ve stylu: "nožky moje zlatý". :-D Checht, mám radost, protože aspoň tohle dávám líp. Jumping jacks dobrý, v tomhle videu to beru, jako oddechovku. Zase burpees... Lidi, jedinec, který tenhle cvik vymyslel, musel být fakt magor nebo nevím. V prvním pokusu jsem zapomněla na klik, možná to bylo schválně, ale výčitky svědomí mě donutily se vrátit zpět a udělat ho, při druhém pokusu už jsem zase s pláčem odpadla a synátor, který pyšně jel dál na mě peskoval, ať se zvednu a makám. A Zuzka už zase jede jumping jakcs. Absolutně nechápu, jak to stíhá. :-D
No, nebudu lhát, v tomhle duchu se vezlo celé video, ale i tak nás oba plácám po ramenou. Dali jsme to, jak nejlépe jsme mohli a opravdu jsme se při tom královsky pobavili.
Spocená jsem byla, jako vrata od chlívku, nohy mě bolí, jako sviňa, ale stálo to za to. :-)
Dík Johny.

Tak se mějte, smějte a pokud chcete, přijměte to teď vy, jako výzvu ode mě. Pokud to někdo dáte, tak v komentářích očekávám vaše historky. :-)

Hubnutí zdar.

Veronika