Historka III. - Sobotní trénink a trocha zamyšlení

Ahoj bojovníci,

tak jsem tady s mojí další historkou. Moje poslední cvičení bylo jen 15 minut ranní jógy (odkaz zde https://www.youtube.com/watch?v=Nb7_TQhtVec ) a taky jsem měla den pauzu, takže nebylo, co psát. Ale dnes jsem vstala a řekla jsem si, že musím zase máknout, když je ta sobota a já  nespěchám nikam do práce. Volba padla zase na Jill. Šlo mi to hůř, než posledně a strašně mě to štvalo. Na druhou stranu mi to video nepřišlo tak dlouhé, jako poprvé a tím, že jsem si koupila lehčí činky, to bylo i jednodušší. Ale i tak jsem nadávala. Asi už je to můj rituál. Tentokrát u toho byl synátor, takže nejhorší nadávka byla: "Kašlu na tebe." :-D Ale v hlavě se mi honily mnohem peprnější poznámky. Po videu jsem dala ještě 3 série mrtvých tahů po 30, 2 série dřepů s tyčí po 10 a pak klasické protažení. Došlo mi, že Jill byla dnes přešlap. Měla jsem si dát vlastní cvičení, ale už se stalo. Mám to za sebou a chtěla jsem vám něco povědět. Máte taky ve svém okolí lidi, kteří na sobě makají déle, než vy? Já jich kolem sebe mám dost a většina z nich se mě snaží nějak podpořit, nebo mi poradit. Každý to ale umí jinak. :-) Fakt namakaný kamarád si ze mě udělá srandu, ale zároveň mě dokáže podpořit (viz fotky). A pak jsou tu ti, kteří to myslí opravdu dobře, vy víte, že vás mají rádi, pro vás jsou to také dobří kamarádi, přátelé, ale v tu danou chvíli a styl, jakým to podají, vás spíš demotivuje. Dala jsem na instagram fotku večeře (už je to dlouho). Tam 2 krajíčky žitné placky, kuřecí prso, volské oko, zelenina a kamarádka, která váží 30 kg i s postelí, mi napíše, že příště bez pečiva. Já ještě týden předtím jedla k večeři 4 rohlíky se sejrem a zajedla jsem to koblihou. :-D Nebo když na začátku zvládnete cvičit jen 15 minut a kamarádka vám odpoví, že hned cvičila hodinu. Ač to nikdo nemyslí zle a já to vím, protože to nejsou žádní hejtři, kteří se mě snaží srážet a ponížit, tak některé ty poznámky mi nepřijdou moc motivační. :-) Ale beru to tak, že každý má své limity jinde. Tím chci říct, ať každý děláme to, co zvládneme. Někde začít musíme. Při předchozích začátcích jsem hned chodila běhat a nezhubla jsem ani deko. Teď chodím na procházky, nepřemáhám se a hubnu. Důležité je po tom začátku vydržet a postupně se překonávat. Jsem v tom s vámi.

Tak hubnutí zdar a zase příště.




Komentáře

  1. Hodně dělá i psychika. Když jedeš na krev a nutíš se do extrému, klidně se ti může organismus zbláznit, začne se bránit a nezhubneš ani za milion, tím jsem si prošel. :D Je obdivuhodné, že jsi se před synem držela, já při svých začátcích s cvičením nadával jako špaček. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A to je přesně ono. Já se vždy nutila do extrému, každý den horší tréninky, než dnes a ještě předtím třeba běh. To tě pak ani nebaví. Byla jsem sedřená, unavená a další den zase a fakt jsem nehubla. Teď tolik nedřu a jde to pomalu, ale jistě dolů. Už se těším na jaro, léto. Delší procházky a hlavně brusle. :-) Měla jsem nadávek plnou hlavu, to mi věř. :-D

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kdo jsem a komu je tahle stránka určena...

Historka I. - Začátek a motivační skupiny na FB

Historka 33. - Poslední tři tréninky